První vesmírný let člověka je možné, bez zbytečného přehánění, označit za jeden z největších úspěchů vědy v 20. století. A to nejen tím, že se lidstvu poprvé podařilo podívat za hranice rodné planety, ale také proto, že se jednalo o zlomový moment v závodu o dobývání vesmíru. Gagarinův let byl přitom velkým krokem do neznáma. Tehdy se například nevědělo, jaký vliv může mít na lidský organismus stav beztíže. Sovětští psychologové předpokládali, že dlouhodobé působení nulové gravitace může mít negativní vliv na lidskou psychiku. Z tohoto důvodu byla loď plně ovládána z řídícího centra, přičemž kosmonaut mohl ovlivnit let pouze v případě nebezpečí a to po manuálním vložení aktivačního kódu. Gagarin ho před letem neznal, ale nalézal se na lodi v zapečetěné obálce. Logika byla taková, pokud může člověk vykonat takový úkol, jakým je rozlepení obálky a odblokování řízení, pak je jeho mozek v pořádku.
Stoprocentním úspěchem si nebylo jisté ani politické vedení Sovětského svazu. Tisková agentura TASS měla dopředu připravené tři verze zprávy o uskutečnění letu. První hovořila o provedení obletu Země a úspěšném návratu kosmonauta. Druhá informovala o nepovedeném pokusu dosažení oběžné dráhy a pádu lodě do moře či tajgy. Tato zpráva zároveň měla obsahovat výzvu o pomoc při hledání kosmonauta. Třetí verze měla být opublikována v případě Gagarinovy smrti.
Neméně zajímavým faktem je, že se o prvním letu do vesmíru dozvěděl americký prezident dříve, než samotní obyvatelé SSSR a celé planety. Podle Karla Pacnera start sovětské rakety a následné oddělení hlavního modulu nepředstavovalo pro Washington žádné překvapení, neboť aktivně sledoval všechny fáze, včetně navázání kontaktu mezi kosmonautem a řídícím střediskem. Po vyhodnocení údajů dostal John F. Kennedy zprávu o Gagarinově letu zhruba půl hodiny po vypuštění rakety. Celý svět čekal na stejnou informaci ještě o 30 minut déle. Čím bylo způsobeno takové zdržení? Jurij Baturin, kosmonaut a zástupce velitele oddílu ve Středisku pro přípravu kosmonautů, tvrdí, že vše vzniklo kvůli ministru obrany maršálu Malinovskému. Ten měl po přistání udělit Gagarinovi hodnost kapitána, ale byl natolik nadšený z toho co viděl, že se rozhodl povýšit kosmonauta až na majora. Novináři tedy museli opravit text zprávy, a tím vznikla časová prodleva.
Po přistání se Jurij Gagarin stal národním hrdinou a doslova vizitkou SSSR. Moskva jeho osobu úspěšně využívala k propagačním cílům, jako ukázku úspěchu sovětské vědy. Paralelně s tím začala i jeho politická kariéra. V roce 1962 zvolen poslancem Nejvyššího sovětu SSSR a členem ÚV VLKSM (komsomolu). V roce 1966 byl zvolen poslancem XXIII. sjezdu KSSS a posléze i členem prezídia. To se však nemohlo neodrazit na Gagarinových leteckých schopnostech.
Ve středu 27. března 1968 měl Gagarin, společně s druhým Hrdinou Sovětského svazu a velitelem výcvikového pluku Střediska pro přípravu kosmonautů Vladimirem Serjoginem, uskutečnit tréninkový let na dvoumístném MiG-15UTI v okolí letiště Čkalovskij. Nehledě na nepříznivé meteorologické podmínky, které vznikly kvůli nízké oblačnosti, let nebyl odložen a v 10:18 letoun získal povolení k startu. Již v 10:30 Gagarin nahlásil řídící věži provedení zaplánovaného cvičení a požádal o povolení změny kurzu. To bylo jeho poslední radiové spojení s letištěm. Podle expertizy vyšetřovací komise se letadlo zřítilo minutu na to, v 10:31.
Katastrofa, jejíž obětí byli dva Hrdinové Sovětského svazu, z toho jeden historicky první kosmonaut na světě, měla velkou rezonanci. Byla zřízena vládní komise se čtyřmi zvláštními podkomisemi, která měla jednoznačně určit příčinu pádu letadla. Komise pracovala s 27 verzemi události, avšak ani pro jednu se nenašel dostatek důkazů. Jako hlavní příčina katastrofy byla označena neočekávaná změna situace, kvůli níž byl stroj přinucen k prudkému manévru, čímž se dostal do vývrtky. Vzhledem k nedostatečné výšce letadlo při pokusu o vyrovnání směru narazilo do země. To je také jediný fakt, který je znám. K zveřejnění celé vyšetřovací zprávy nebo závěru komise nikdy nedošlo.
Vzhledem k utajení výsledku vyšetřování se okolo smrti Jurije Gagarina za 40 let nashromáždilo velké množství mýtů. Od značně fantastických, operujících s únosem mimozemšťanů, s žárlivostí Brežněva na kosmonautovu slávu či s diverzí na letadle, až po ty, které na první pohled vypadaly zcela realisticky. Hovořilo se například o srážce s meteorologickým balónem, o nasátí ptáka do motoru, o zvukové vlně nebo turbulenci způsobené letounem Su-11, který se pohyboval v oblasti Garinova letu. Skutečná verze však může být daleko jednodušší.
Jak poukazují někdejší členové vládní komise a osoby detailně obeznámeny s podrobnostmi celé katastrofy, Gagarin, Serjogin, jako velitel pluku, i pozemní řídící stanoviště narušili několik základních pravidel letového provozu. V první řadě piloti nepočkali na návrat letadla meteorologické služby a vyletěli bez přesných informací o výšce a tloušťce oblačnosti. Přitom ani jeden z nich neměl dostatek zkušeností s letem v těžkých podmínkách a samotný plán cvičení předpokládal normální letové počasí. Na letišti taktéž nefungoval radiolokační výškoměr a systém identifikace letadel. Celou situaci zhoršoval i fakt, že se ve vzduchu nacházelo osm stojů (zmiňovaný Su-11, dále dva Su-15, dva MiG-21, meteorologický An-24 a ještě jeden tréninkový MiG-15 UTI), což jí dělalo značně nepřehlednou.
Nemalou roli také hrála disciplína obou pilotů. Před letem nebyly pečlivě zkontrolovány všechny palubní přístroje a letadlo startovalo s nesprávně nastaveným barografem (přístroj ukazující při poklesu či stoupání tlaku výšku stroje) a s odkrytou ventilací kabiny, která nebyla během letu zavřena a vyvolala dehermetizaci. Gagarin taktéž předčasně ukončil tréninkovou část letu, proti čemuž nic nenamítal ani Serjogin, ani řízení letového provozu. Jak uvádí bývalý člen vyšetřovací komise Eudard Šeršer, cvičení bylo z 20 minut zkráceno na 5. Pravděpodobně z toho důvodu, aby si Gagarin mohl volně zalétat.
Co se stalo poté? Podle očitého svědka Gagarinovo letadlo před pádem několikrát provádělo manévr s vertikálním stoupáním a následným klesáním, který nebyl součástí cvičení. Je tedy možné předpokládat, že při jednom z obratů pilot, vlivem výše uvedených faktů, nezvládl vyrovnat stroj, ten ztratil výšku a narazil do země.
Na celé události se dozajista podepsaly i již jednou zmíněné Gagarinovy letecké schopnosti, které byly ovlivněny jeho společenskými a politickými aktivitami. Po návratu z oběžné dráhy prakticky 2 roky vůbec nepilotoval žádné letadlo. Poté létal s velkými přestávkami, přičemž před osudným letem tato pauza představovala zhruba 4 měsíce. Celkově Gagarin strávil ve vzduchu na armádních strojích zhruba 200 hodin, což v té době představoval průměrnou roční hodnotu nalétaných hodin u řadového stíhacího pilota.
Jak se zdá, za Gagarinovu smrt se vší pravděpodobností mohl lidský faktor. To by i logicky vysvětlovalo utajení výsledků vyšetřovací komise. Obraz Hrdiny Sovětského svazu a prvního člověka ve vesmíru nemůže být narušen tragickou nehodou, za kterou zčásti mohl i on sám.
__________________________________________________