Reklama
 
Blog | Jirka Just

Americké volby v ruských sdělovacích prostředcích

Stejně jako na celém světě i v Ruské federaci byla prezidentským volbám ve Spojených státech věnována zvláštní pozornost. A to nejen kvůli zajímavosti samotného klání, jehož se poprvé účastnil černošský kandidát, ale i z politického hlediska. Volby poskytly Moskvě možnost vést vlastní kampaň proti administraci George W. Bushe ml. a celkově proti USA, jako geopolitickému konkurentovi. Tato skutečnost našla svůj odraz i v ruských masových médiích.

Ruské mediální prostředí je utvářeno velkým počtem subjektů s rozsahem působnosti na celém území federace či pouze na lokální úrovni. Jeho zpravodajskou část můžeme rozdělit podle obsahu a charakteru do tří primárních skupin. Provládní, utvářenou médii sledující a hájící oficiální kurz politiky státu, věcná, do níž se řadí média s různým stupněm objektivity a neutrality, a kritická, s médii prvořadě vystupujícími proti státní politice.

Do první skupiny patří sdělovací prostředky patřící státu nebo ty, ve kterých má stát přímou či nepřímou účast. V konkrétním případě se jedná např. o televizní stanice Rossija, Vesti (zpravodajský kanál Rossii), Zvezda (stanice ministerstva obrany), Pervyj kanal, NTV, noviny Izvestija či Rossijskaja gazeta, rozhlasové stanice Majak a Radio Rossii.

Věcná skupina je utvářena médii, které mají jak soukromého majitele, tak i majitele spojeného určitým způsobem se státem. Jako příklad lze uvést rádio Echo Moskvy, jehož 66 % akcií patří holdingu Gazprom-Media, televizní kanál Ren TV, jehož majoritním vlastníkem je finančník a přítel Vladimira Putina Jurij Kovalčuk, nebo vydavatelství Kommersant, vydávající stejnojmenný deník, které získal v roce 2006 generální ředitel Gazprominvestcholdingu Ališer Usmanov.

Reklama

Dále lze do této skupiny zařadit televizní stanici RBK-TV, ruskojazyčnou verzi Euronews, noviny Nězavisimaja gazeta, RBK daily a Vedomosti.

Sdělovací prostředky spadající do kritické skupiny jsou zastoupeny médii jako je například deník Zavtra, Novaja gazeta, a nebo televizní kanál RTVi. Na jejich činnosti má stát minimální podil.

Nehledě na to, že obyvatelé Ruské federace dlouhodobě chovají k masmédiím mírně skeptický vztah (39 % dotazovaných), první místa v žebříčcích popularity zaujímají sdělovací prostředky patřící do provládní skupiny.

Pervyj kanal, stojící dlouhodobě včele ratingu, má trvale nejsledovanější zpravodajský pořad, na který se dívá průměrně 30 % ruských diváků. Druhé a třetí místo si stabilně drží stanice Rossija a NTV. Denní zpravodajství kanálů Ren TV či RBK-TV jim v počtu diváků nemohou konkurovat. Konkurenci nepředstavuje ani RTVi, který je šířen pouze prostřednictvím satelitního a kabelového vysílání.

Obdobně vypadá situace i v segmentu denního tisku. Pokud se nebudeme zaměřovat na tabloidy, ale pouze na zpravodajské deníky, na prvních místech se nachází Rossijskaja gazeta a Izvestija. Mezi prosincem 2007 a červencem 2008 čtenost jednoho jejich výtisku dosahovala 1,287 milionů a 433,5 tisíc. Ve stejném období si Kommersant otevřelo 376,3 tisíc čtenářů. Novaja gazeta ani Zavtra v ratingu nefigurují.

Na základě toho lze říci, že k obyvatelům Ruska přicházejí informace převážně ze zdrojů, které o nich referují a filtrují je v souladu s provládní politikou. Věcné a zejména kritické sdělovací prostředky jsou vyhledávány menší částí obyvatelstva.

Tato skutečnost se projevila i během předvolební kampaně a voleb prezidenta Spojených států amerických. Ve všech sdělovacích prostředcích provládní skupiny bylo objektivní hodnocení této události potlačeno na úkor zahraničněpolitické linie státu.

Hlavní roli v tomto směru hrají ambice Ruské federace na změnu systému mezinárodních vztahů. Ten s koncem studené války získal unipolární podobu, kterou se snažil George W. Bush ml. během své vlády ještě více upevnit. Moskva se naopak pokouší o jeho multipolarizaci, přičemž tento kurz zesílil v roce 2007. Vzniklé napětí ve vzájemných vztazích se přeneslo i na ruský postoj k prezidentské volební kampani v USA. Ta byla použita jako prostředek propagačního boje s dosluhující americkou administrativou.

Vzhledem k antagonistické pozici Ruska vůči politice Spojených států, která je zosobněna osobou prezidenta Bushe zvoleného za Republikánskou stranu, byly ze stranického hlediska dány preference Demokratické straně.

Přestože její kandidáti poukazovali na nedostatek demokratických principů v Rusku či neoimperialismus ve vztahu k bývalým postsovětským státům, v otázce americko-ruských vztahů byla jejich pozice více realističtější. Na rozdíl od republikánů nepovažovali Ruskou federaci za apriorního nepřítele, ale i nadále za potenciálního partnera v řadě oblastí. Z tohoto důvodu se demokratům dostávalo v průběhu voleb v ruských provládních sdělovacích prostředcích většího prostoru a kladnějšího hodnocení než jejich konkurentům.

Z hlediska vztahu jednotlivých kandidátů k Rusku bylo akcentováno především jejich vystupování v průběhu primárek, a také osoby, kterými se obklopovali. Z tohoto hlediska lze říci, že nejkladněji  ze všech pretendentů na post hlavy státu byl ohodnocen Barack Obama. Jeho program zahraniční politiky neobsahoval radikální pozice vůči Moskvě, naopak v něm vyzýval ke spolupráci, zejména v oblasti jaderného odzbrojování. Média však nevynechala zmínku o jeho poradci Zbigniewu Brzezinském, který je tradičně označován za rusofoba.

Ani Hillary Clinton ve svém programu nestavila Rusko výraznějším způsobem do role nepřítele USA. Její obraz v ruských masmédiích však pokazilo vyjádření, v němž uvedla, že Vladimir Putin nemá duši (parafráze známe věty George Bushe, který se zahleděl do Putinových očí a uviděl jeho duši). Mediálně jí nepomohlo ani to, že jejími spolupracovníky se stali Madeleine Albright a Richard Holbrooke, jež jsou asociováni s konflikty na Balkánu.

Jejich protipól jednoznačně představoval John McCain. Ten ve svém programu zvolil ve vztahu k Rusku ostřejší tón, který ho automaticky postavil do pozice "nejvíce antiruského kandidáta." Kromě obligátních zmínek o nedemokratičnosti současného ruského režimu se do povědomí zapsal požadavkem na vyloučení Moskvy z G8 i tím, že při pohledu do očí Vladimira Putina zahlédl pouze tři písmena KGB.

Poté co se na začátku září prezidentské volby staly soubojem mezi Obamou a McCainem, provládní sdělovací prostředky své sympatie zcela přesunuly na stranu afroamerického kandidáta. Byly vyzdvihovány jeho schopnosti, styl oblékání a široká podpora. K propagaci Obamy byla využita i ruskojazyčná menšina v New Yorku.  Konkrétně její mladší představitelé a ruský kandidát Demokratické strany do newyorského zastupitelstva Alec Brook-Krasny.

Naopak s Johnem McCainem byla připomínána jeho stranická příslušnost a mezi ním a prezidentem Bushem bylo postaveno rovnítko. V jeho neprospěch bylo také použito téma kavkazského konfliktu. Přestože oba kandidáti vystoupili s kritikou ruské silové reakce na vtržení Gruzie do Jižní Osetie, sympatie s režimem Michaila Saakašviliho byly přisuzovány pouze republikánskému kandidátu.

V tisku se dokonce objevil názor, podle kterého měl být konflikt zinscenovaným scénářem, mající přinést McCainovi dodatečnou podporu ve volbách. To samé později zopakoval i Vladimir Putin v interview kanálu CNN.

Ruskou stanicí Vesti nebyl opomenut ani jeden z antirepublikánských skečů animovaného seriálu Simpsonovi, ve kterém počítač nechtěl Homerovi přijmout hlas za Baracka Obamu.

Obamovo vítězství bylo ruskými provládními sdělovacími prostředky přijato positivně, avšak opět se začalo navracet do kontextu rusko-amerických vztahů. Ústředním tématem se stalo hodnocení potenciálního rozvoje vztahu obou zemí po jeho nástupu do funkce. V tomto směru se pozornost zaměřila na formování nové administrativy (zejména na jména jako již zmíněný Richard Holbrooke, Richard Lugar, Mark Brzezinski či Susan Rice) a na reakci na vystoupení prezidenta Medveděva před Federálním shromážděním (především otázka protiraketové obrany).

Přestože v amerických prezidentských volbách vyhrál kandidát favorizovaný provládními masmédii, neznamená to, že by se vztah z jejich strany k Spojeným státům změnil. I nadále bude mít takovou formu, která odpovídá oficiální zahraniční politice země. Mediální podpora Baracka Obamy neměla symbolizovat změnu postoje. Nelze pochybovat o tom, že stejnou podporu by obdržela i Hillary Clinton, kdyby se jí v primárkách podařilo vyhrát.

Hlavní cíl subjektivního informování o amerických volbách spočíval v jejich využití jako prostředku v informační válce proti globálnímu soupeři. Vzhledem k tomu, že se tato válka vede na mnoha frontách, výsledek voleb neměl z propagandistického hlediska vážný význam. Z propagandistického hlediska bylo důležitější využít samotný prostor, který prezidentské volby v USA poskytovaly k realizaci aktuálního kurzu ruské zahraniční politiky.

___________________________________________________

Barack Obama se v průběhu své předvolební kampaně těšil podpoře známých osobností. Kromě hollywoodských hvězd na jeho podporu vystoupili i někteří známí zpěváci a skupiny. Namátkou je možné zmínit Stevie Wondera, Sheryl Crow, Maroon 5 či Will.I.Ama. Stranou nezůstali ani reggae umělci. Obamovi věnoval píseň Dalton Lindo aka Screwdriver, král calipsa Mighty Sparrow, Papa Michigan a Cocoa Tea. Videoklip posledního jsem se rozhodl umístit jako tématickou přílohu k článku.

Cocoa Tea –  Barack Obama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama