Reklama
 
Blog | Jirka Just

Půl roku od rusko-běloruského energetického sporu napětí nepolevuje

Na přelomu roku 2006/2007 celá Evropa sledovala energetický konflikt, který vznikl mezi Ruskem a Běloruskem. Jablkem sváru mezi bratrskými státy se stala cena na uhlovodíkové suroviny, kterou Moskva chtěla značnou měrou zvýšit. Minsk, závislý na ruských dodávkách z ekonomického i politického hlediska, s nárůstem nesouhlasil a trval na předchozích dotovaných cenách. Přes počáteční rychlou eskalaci bylo dosaženo kompromisního řešení, který podle vzájemných deklarací uspokojovalo obě strany. Jak se v průběhu léta ukázalo, takový stav byl pouze iluzorní. Nový spor se rozhořel kvůli neschopnosti Běloruska zaplatit za odebraný plyn. Znovu tak vypluly na povrch problémy, které existují při budování unijního státu, ale i ty, jenž jsou spojeny s ekonomikami obou států.

Původ letního rusko-běloruského konfliktu se vztahuje k smlouvě uzavřenou oběma stranami 31. prosince 2006. Minsk v ní přistoupil na plán navyšování ceny plynu, který měl zajišťovat hladký přechod z dotovaných cen na stejnou částku, jež platí evropští odběratelé. Růst měl být realizován v období 2007 až 2011, přičemž v letošním roce mělo Bělorusko zaplatit za 1 000 kubických metrů 100 dolarů. V dalších letech se cena zvýší o 67 %, 80 %, 90 %, až nakonec v roce 2011 dojde k úplnému přechodu na evropskou úroveň. Součástí smlouvy je i určitá forma odkladu celkové platby. Minsku bylo umožněno do konce června odvádět pouze 55 % z plné ceny a zbytek, představující částku 456,16 milionů dolarů, doplatit do 23. července.

Zde se vyskytl problém. Bělorusko, s odkazem na nedostatek financí, svůj závazek nesplnilo a požadovalo po Gazpromu prodloužit lhůtu splatnosti do konce roku bez uvalení sankcí. Vedení společnosti na takovou nabídku nepřistoupilo a jakýkoliv další běloruský návrh na odložení platby odmítlo. Naopak Gazprom postavil Minsk před ultimátum. Do 3. srpna měla být dlužná částka převedena na účet společnosti, v opačném případě by došlo k snížení dodávek plynu na 45 % z plného objemu. K takové situaci nakonec nedošlo. V den, který Gazprom stanovil jako definitivní lhůtu platby, byla zaplacena část dlužné částky ve výši 190 milionů dolarů, a po společném jednání se Minsk zavázal zbytek peněz převést k 9. srpnu. Dluh byl definitivně uhrazen o den dříve, 8. srpna.

Jestliže Bělorusko dokázalo v krátké době zaplatit celou částku, tak argument použitý pro odložení platby lze jednoduše zpochybnit. V čem tedy spočíval problém, který znamenal další rozkol mezi blízkými partnery? Pro hledání odpovědi je nejdříve nutné popsat, jakým způsobem chtěl Minsk získat prostředky na zaplacení dluhu.

Reklama

Při uzavření prosincové smlouvy Minsk požadoval, aby mu byla poskytnuta překlenovací půjčka ve výši 1,5 miliardy dolarů na dobu 15 let. Tato částka měla být použita k financování odběru zdražených energetických surovin, na zaplacení předchozích půjček a měla částečně posílit běloruský státní rozpočet. U ruské strany však vznikla obava o své peníze, které kvůli dřívějším zkušenostem z vymáhání pohledávek nemusela v budoucnu získat zpět. Jako garanci požadovala snížení startovní ceny lotů (lot je jednotka minimálního obchodovatelného množství cenných papírů. Obchodování probíhá v celých násobcích lotu) vybraných podniků z energetické sféry, které měly být na podzim k dispozici na trhu. Na takové dohodě měla Moskva velký zájem, neboť již dlouho dobu touží dostat pod svůj vliv běloruské ropné a plynové podniky. Postoj Běloruska je však v této záležitosti opačný. Dlouhodobě odmítá vstup ruských akcionářů do svých strategických společností, což bylo mimo jiné vidět v případě prodeje 50% podílu Beltransgazu, který byl realizován až na základě prosincové rusko-běloruské smlouvy. Z tohoto důvodu také odmítl Minsk snížit hodnotu lotů a z půjčky sešlo.

Úvěrovou alternativou měla být půjčka od Gazprombank. Jedná se o bankovní dům patřící do skupiny společnosti Gazprom, jenž poskytuje úvěry především v oblasti energetiky. Podílí se například na financování plynovodu Jamal-Evropa či na projektu plynovodu Blue Stream. Je taktéž vlastníkem holdingu Gazprom-Media, který ovládá nezanedbatelnou část ruských sdělovacích prostředku, včetně stanice NTV, deníku Izvestija nebo radiostanice Echo Moskvy. Gazprombank nabídl Bělorusku půjčku na zaplacení dluhu za plyn s ročním úrokem 12 %. Minsk ani zde nesouhlasil a návrh odmítl.

K zaplacení dluhu nakonec došlo z běloruských prostředků. Vzhledem k nedostatku financí Minsk použil na splacení požadované sumy část státních zlatých rezerv. Pro úplnost je třeba dodat, že jejich stav tvořil k 1. srpnu 3,086 miliardy dolarů.

Ze známých faktů je tedy zřejmé, že Bělorusko hodlalo v co nejvyšší míře minimalizovat výdaje vlastních financí na závazky vůči ruskému partneru. Příčinou takového postupu může být špatná ekonomická situace, která vznikla na základě zvýšení cen na uhlovodíkové suroviny. S růstem cen a omezení reexportu ruské ropy přišel běloruský rozpočet o důležitou příjmovou položku, což se také odrazilo na vnitropolitické situaci země. Koncem května parlament přijal zákon rušící řadu sociálních výhod pro ekonomicky neaktivní obyvatele, jenž má ušetřit zhruba 78,1 milionů dolarů. Minsk taktéž přistoupil na privatizaci vybraných podniků. Jako první byl prodán bankrotující závod Motovelo, vyrábějící jízdní kola a motocykly, který koupila rakouská firma ATEC Holding GmbH za 7,2 milionů dolarů. Neméně důležitým aspektem mající vliv na ekonomickou situaci země je i zvýšení cla pro běloruské výrobky exportované na evropský trh. K takovému kroku Brusel přistoupil kvůli potlačování nezávislých odborů a nedodržování pravidel Mezinárodní organizace práce. Celní poplatek na běloruské zboží dovážené do Evropské unie tím stoupl o 3 %.

Pro úplnou analýzu jednání aktérů letního rusko-běloruského konfliktu je třeba uvést i motivaci Gazpromu a pravděpodobné pozadí tvrdého vymáhání své pohledávky. Jak již bylo uvedeno, společnost v polovině května uzavřela s Běloruskem smlouvu o koupi 50% podílu Beltransgazu. Přechod akcií do vlastnictví Gazprom je rozložen na 4 roky, přičemž každoročně plynový gigant zaplatí 625 milionů dolarů. Ruská společnost předpokládala, že peníze, které vynaložila na nákup Beltransgazu, jí budou navráceny formou platby za odebraný plyn běloruskou stranou. V tom se však zmýlila, neboť Minsk tyto finance převedl na běloruský rubl a opětovná výměna na dolary by mohla poškodit stav domácí měny. Uhrazení dluhu v běloruských valutách Gazprom odmítl.

V souvislosti s přísnou politikou ruské společnosti se objevuje další argument, proč trvala na co nejrychlejším uhrazení dlužné částky. Gazprom se dlouhodobě pohybuje v záporných číslech. Ačkoliv společnost realizuje stále nové projekt a disponuje značnou podporou státu, zejména v daňové oblasti, její dluh představuje 50 miliard dolarů. Na tento rok se předpokládá, že deficit rozpočtu bude představovat zhruba 18,6 miliardy dolarů. Gazprom tedy potřeboval skutečné peníze a nikoliv další pohledávky, kterými by mohl uspokojit své věřitele.

Ačkoliv nakonec došlo k vyřešení sporné situace okolo běloruského dluhu, neposkytuje krátkodobá prognóza poklidný vývoj ve vzájemných vztazích. Nehledě na prosincovou smlouvu Minsk naznačil, že přistoupí na cenu za plyn na příští rok pouze v tom případě, bude-li menší než 130 dolarů za 1 000 kubických metrů. Jestliže bude mít Gazprom jiný požadavek, čeká Bělorusko a celou Evropu horká zima.

__________________________________________

Společnost Gazprom se taktéž angažuje mimo energetickou sféru. V Petrohradě hodlá do roku 2016 postavit kontroverzní business komplex Gazprom-city, kterému má vévodit 300 metrů vysoký mrakodrap. Video nabízí 3D prohlídku celého projektu, tak jak by měl v budoucnu vypadat.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama