Reklama
 
Blog | Jirka Just

VDNCh – skanzen socialistické architektury

Od Velkého října roku 1917 se komunisté pokoušeli dokázat, že jsou schopni vytvořit alternativu kapitalistickému světu. A to nejen v oblasti ekonomiky či politiky, ale i v kultuře, umění a architektuře. Všechny málo pokrokové či naopak buržoazní styly byly označeny za nežádoucí, oficiálním směrem se stal socialistický realismus. Stavby v tomto stylu lze najít prakticky ve všech zemích bývalého východního bloku, ale jediný skanzen se nachází v areálu bývalé Výstavy úspěchů národního hospodářství (VDNCh) v Moskvě.

Myšlenka prezentovat vymoženost socialistického hospodářství prostřednictvím stálé expozice byla poprvé představena v roce 1935. Jejím autorem byl lidový komisař rolnictva Michail Černov, který předložil po vzoru celoruské zemědělské výstavy z roku 1923 uspořádat zemědělskou výstavu s účastí všech sovětských republik. Idea získala podporu i na nejvyšších místech a usnesením Sověta ministrů SSSR z 16. února 1935 byla oficiálně dána zelená realizaci Celosovětské zemědělské výstavy (Vsesojuznaja selskochozjajstvennaja vystavka – VSChV).

Pavilony a výstava celkově měly odrážet úspěchy jednotlivých republik, krajů a oblastí. Tomuto záměru byla podřízena i architektura staveb, které obsahovaly motivy tradiční pro daný region. Například na stavbu pavilonu Karelské ASSR byla použita bříza z tamních lesů, pavilon Baškirské ASSR svým stylem připomínal jurtu a v pavilonu Arménské SSR byl vybudován malý parčík s jezírkem, v němž plavali pstruzi z horského jezera Sevan.

V areálu se také nacházel model vesnice. Jednalo se o komplex okolo 20 staveb, který měl ukázat vliv kolektivizace na venkovský život. Expozici se dostalo velkého zájmu zejména od návštěvníků z provincií, kteří se poprvé setkali s takovými vymoženostmi jako traktorová stanice či dětské jesle. Celkově na ploše 136 hektarů bylo postaveno 250 staveb.

Přestože se otevření výstavy plánovalo na rok 1937, došlo k němu až o dva roky později. Během druhé světové války byly exponáty vyvezeny do Čeljabinsku a výstava svojí činnost obnovila až v roce 1954.

Reklama

V 50. letech zároveň dochází k rekonstrukci areálu. Prakticky většina starých pavilonů získala novější podobu a vznikla řada nových objektů (např. pavilon Moldavské SSR, pobaltských SSR). Plocha výstavy se tímto rozšířila do 207 hektarů. V roce 1956 byla v areálu VSChV otevřena Celosovětská průmyslová výstava, jejíž pavilony byly umístěny na náměstí Mechanizace. Dva roky poté bylo rozhodnutím Sověta ministrů SSSR sjednocena VSChV, průmyslová výstava a stavební výstava, ležící nedaleko, pod jednu hlavičku Výstavy úspěchů národního hospodářství SSSR (Vystavka dostiženij narodnogo chozjajstva – VDNCh).

Během vlády Nikity Chruščova nastal soumrak výstavy. Pavilony byly necitlivě přestavovány a celkově se změnilo pojetí expozice. Uspořádání výstavy se z ukázky úspěchů republik a oblastí SSSR změnilo na prezentaci jednotlivých hospodářských sektorů. V 80. letech se VDNCh postupně začalo měnit na tržnici, kterou fakticky zůstalo do dnes.

S rozpadem Sovětského svazu se stav pavilonů a celého areálu ještě zhoršil. Nepomohlo ani přejmenování na Celoruské veletržní centrum (Vserossijkij vystavočnyj centr – VVC) a prohlášení 42 staveb památkou federální významu. Dalších více jak 500 objektů se blíží či již jsou v havarijním stavu. Plány na obnovu výstavy v předchozím duchu, tedy jako propagace postsovětských republik, zatím zůstává pouze na papíře. Pouze štíty na některých budovách jakoby hlásaly návrat zašlé minulosti.

Nehledě na tuto skutečnost je areál i nadále oblíben mezi obyvateli Moskvy. Přestože převážnou část pavilonů již nelze navštívit za účelem prohlídky expozice, VVC slouží jako místo na procházky, pro jízdu na kole a kolečkových bruslích, či prostě k posezení. V zachovalejších pavilonech se pravidelně konají různé veletrhy. Veletržní centrum se těší i zájmu cizinců, kteří jej vyhledávají jako monument zašlé slávy sovětské architektury.

V článku jsou použity staré obrazové materiály z neoficiální stránky VSChV a blogu Boss_shadow. Všechny ostatní fotografie náleží autorovi.

Po kliknutí se obrázek otevře v novém okně a v plné velikosti.

Pohlednice s motivem hlavního vchodu.
Detail sochy Traktorista a kolchoznice, nacházející se nad vstupní bránou.
Záběr věže Hlavního pavilonu
Hlavní pavilon při pohledu ze vstupní brány
Detailní snímek znaku SSSR a státních symbolů sovětských republik
Na náměstí Kolchozů byla instalována fontána Přátelství národů
nebo-li Zlatý snop
Někdejší pavilon Sibiře
Dnes pavilon Arménie
Podobný osud potkal i pavilon Estonské SSR
Ten se v současné době honosí názvem středoasijského Kyrgyzstánu
Pavilon Ukrajinské SSR
a jeho podoba dnes. Kromě ruské vlajky se prakticky nic nezměnilo
Detail věže a znaku
Pavilon Běloruské SSR
Záběr sloupořadí a sochy Vlast
Pavilon Uzbecké SSR
a jeho současný stav.
Besídka v středoasijském stylu
Pavilon Karelofinské SSR
Dnes pouze Karélie
Pohled na náměstí Mechanizace
Dnes před nádrží stojí Tu-154 a Jak-42  
a za ní maketa rakety Vostok
Lampy v podobě klasů a zadní část hlavního vchodu
Je libo nahlédnou do budoucnosti?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama