Reklama
 
Blog | Jirka Just

Zištná pomoc

Dvacet let po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu se Rusko rozhodlo pomoci k stabilizaci tamní situace prostřednictvím zásobovacího koridoru pro protiteroristickou koalici. Tato pomoc však nebude zdaleka nezištná, jak na první pohled může vypadat.


V letošním roce Afghánistán
očekává významná událost, která ohodnotí sedmiletý pokus nynějšího režimu demokratizovat
zemi a s ním i úsilí Spojených států amerických a Severoatlantické aliance
stabilizovat situaci po svržení režimu hnutí Taliban. Touto zkouškou budou
prezidentské volby, které se mají uskutečnit v druhé polovině roku.

Rozdíl oproti výběru hlavy státu
v roce 2004 spočívá zejména v bezpečnostní situaci, jež se nedaří
zlepšit. Jestliže na začátku roku 2008 Karzáího vláda kontrolovala 30 % území,
k jeho konci se toto číslo ještě více snížilo. Zvýšení naopak zaznamenala
aktivita protivládních ozbrojenců v čele s Talibanem. Prozatím
největší demonstrace jejich síly se uskutečnila v dubnu minulého roku, kdy
se během vojenské přehlídky v Kábulu pokusili na prezidenta země spáchat
atentát. 

Tento neutěšitelný stav se
odrazil i na přípravě samotných voleb. Podle Nezávislé volební komise se zatím podařilo
zaregistrovat pouze okolo 4,4 milionů voličů z celkových 25 milionů občanů
disponujících volebním právem, přičemž 40 % území bylo OSN z bezpečnostního
hlediska označeno za nevhodné k provedení voleb. To se týká zejména provincií
hraničících s Pákistánem. Bezpečnostní situace je dokonce tak vážná, že se
vláda rozhodla přenést volby z května na srpen.

Reklama

Prezidentské volby obsahují ještě
jeden závažný aspekt. Osud vlády Hamída Karzáího je přímo spojen s úspěchy
protiteroristické koalice v boji s Talibanem, stejně jako ony jsou spojeny
s prozápadní kábulskou administrací. Z tohoto důvodu se Afghánistán
momentálně stal pro Washington jednou z hlavních priorit zahraniční
politiky. 

Důkazem toho je nedávné
rozhodnutí jmenovat zvláštním zmocněncem pro Afghánistán a Pákistán bývalého
velvyslance v OSN Richarda Holbrooka a plánované zvětšení vojenského kontingentu.
Ten by se měl ze současných 38 tisíc mužů rozšířit až do 60 tisíc.

Kritickým problémem spojeným
s rozšířením počtu příslušníků amerických sil v Afghánistánu je
zásobování. Spojenecké jednotky jsou primárně závislé na tzv. jižní trase
vedoucí přes Pákistán. Po ní prochází 75 % nákladů a 40 % paliva určených pro
protiteroristickou operaci. Pákistánský koridor je však kvůli nestabilitě
v příhraničních oblastech zranitelný, což dokázaly v poslední době
množící se útoky na zásobovací konvoje. 

Východiskem z této situace
má být otevření severní trasy, která by měla diverzifikovat závislost Spojenců
na rizikové cestě a vytvořit dodatečnou kapacitu pro nové jednoty.

Spojené státy v tomto směru
zvažují dvě varianty. První z nich je transregionální trasa spojující
středomořský region se zakavkazským regionem a Střední Asií. Koridor by měl
vést z Turecka, přes Gruzii, Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán či
Uzbekistán do Afghánistánu. Tato trasa by de facto kopírovala transportní
projekt Evropské unie TRACECA

Závažný problém zde představuje přeprava
materiálu přes Kaspické moře. Cesta přes něj se totiž nejen prodlužuje, ale i
prodražuje. Posílit transregionální variantu by proto mělo rozšíření spolupráce
Spojených států a Severoatlantické aliance se středoasijskými státy.

V současné době Spojenci působí
v Uzbekistánu a Tádžikistánu. V minulém roce byla podepsána dohoda
mezi Kazachstánem a USA o využívání letiště v Almatě k mimořádným
přistání. Jedinou zemí, která přehodnocuje spolupráci s Aliancí je
Kyrgyzstán. Parlament republiky v polovině února 2009 vypověděl smlouvu o
poskytnutí letecké základny Manas pro potřeby protiteroristické koalice. 

Zintenzivnění spolupráce se státy
Střední Asie je motivováno snahou vytvořit nová překladiště, která by umožňovala
lépe zásobovat jednotky zapojené do protiteroristické operace. Za klíčové
články jsou v tomto směru považovány Tádžikistán a Uzbekistán. Oba státy
v únoru vyjádřily souhlas s pozemním tranzitem nevojenského materiálu
přes svá území a počítá se, že by přes ně mohlo být týdně přepraveno 50 až 200
kontejnerů.

Druhou variantu představuje
spolupráce s Ruskou federací. Afghánistán pod vládou radikálních islamistů
je pro ní neméně závažnou hrozbou, o jaké hovoří Spojené státy. Hlavní obavu
představuje export nestability do okolních států, která by se mohla rozšířit až
k ruským hranicím a významným způsobem ovlivnit bezpečnostní situaci
v první řadě v tradičně muslimských regionech Severního Kavkazu či
Povolží.

Během vlády Talibanu proto Moskva
aktivně podporovala opoziční Severní alianci, a to i prostřednictvím dodávek
zbraní a vojenské techniky. Po 11. září 2001 Rusko vyjádřilo plnou podporu
operaci Trvalá svoboda, a pro její zásobování poskytlo svůj vzdušný prostor. 

O tom, že by se Afghánistán mohl
stát ústředním tématem spolupráce mezi Ruskem a Západem se začalo hovořit v dubnu
minulého roku po bukurešťském summitu NATO. Na něm obě strany podepsaly smlouvu
o pozemního tranzitu nevojenských materiálů přes ruské území pro potřeby
spojeneckých jednotek.

Dočasnou stagnaci projekt
zaznamenal kvůli srpnovému kavkazskému konfliktu, který do značné míry ochladil
vztahy mezi Spojenými státy, Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Antagonistický
přístup k dané události zapříčinil, že nedošlo k faktickému naplnění
smlouvy, stejně jako k uskutečnění tranzitu na základě bilaterálních smluv,
jež s Moskvou uzavřela Francie, Německo a Španělsko. 

K obnovení dialogu došlo v polovině
února, kdy se Rusko a USA dohodly na zahájení realizace transportu nákladů. Podle
dohody bude materiál nejdříve dopraven námořní cestou do Lotyšska a poté poputuje
přes Ruskou federaci a Střední Asii do Afghánistánu.

Zájem Ruska na spolupráci se
Západem v otázce zásobování spojeneckých jednotek v Afghánistánu
obsahuje kromě pomoci řešit společný problém i snahu získat prostředek nátlaku
na Washington. 

Již po dubnovém summitu se spekulovalo
o tom, že Spojené státy vyměnily oddálení vstupu Gruzie a Ukrajiny do Aliance
za smlouvu s Ruskem o tranzitu. O pokusu získat si výhodné postavení při
jednání se Západem pomocí tranzitu materiálu do Afghánistánu vypovídá i tlak
Moskvy na kyrgyzskou vládu, za účelem vypovězení smlouvy se Spojenými státy o
pronájmu letiště Manas.

Jestliže dříve hlavní cíl těchto
snah bylo snížení aktivit USA a NATO na teritoriu Střední Asie, v současné
době za ním stojí snaha stát se hlavním tranzitním koridorem. 

Moskva se tímto způsobem snaží
vybudovat takové postavení, které by jí pomohlo řešit klíčové otázky
rusko-amerických vztahů ve svůj prospěch. To se v první řadě týká
problematiky umístění protiraketové obrany v České republice a Polsku,
rozšiřování Aliance na Východ či podepsání nové smlouvy o jaderném
odzbrojování.

Tranzit materiálu do Afghánistánu
přes ruské území tedy do budoucna může značným způsobem ovlivnit manévrovací
schopnost Washingtonu při prosazován svých zájmů nebo je dokonce oslabit.
Zároveň nutí USA jasně definovat zahraničněpolitické priority. Buď pokračovat v
upevňování pozice na evropském kontinentu, nebo řešení situace v regionu
pod Hindúkušem.

____________________________________________________

Plánované a již existující transportní trasy do Afghánistánu (zdroj: Stratfor)
Po kliknutí se mapa otevře v novém okně a v plné velikosti  

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama