Hlavní znaky totalitarismu jsou: jediná masová strana (vedle Jednotného Ruska existují i další, byť se jedná o provládní opozici), jedna oficiální ideologie (současné Rusko takovou ideologii stále hledá, viz oprášení Stalina, Alexandra Něvského apod), systém represivní policejní kontroly společnosti (zde to je na hraně), monopolní kontrola ozbrojených složek státu (zde to odpovídá), monopolní kontrola médií (stát má dominantní postavení na mediálním trhu, nikoliv však monopolní), monopolní kontrola veškeré ekonomické činnosti (neodpovídá, stát přímo vlastní okolo 40 %).

Co se týče Chodorkovského. Já jeho kauzu příliš nesleduji, přesto z toho co vím si dovolím soudit, že se spíš jednalo především o varovný signál všem oligarchům, kteří by nechtěli spolupracovat s novým režimem.

Totalita je přece politický systém, státní vlastnictví kapitálu vůbec není nutné.

Příkladem budiž opět Gruzie. Ruské tanky mohly dojet až do Kachetie a utábořit se tam. Moskvě by byl takový scénář výhodný. Co by to však znamenalo? Rusko by okupaci Gruzie nemohlo ničím obhájit. Žádný argument á la Kosovo nebo humanitární intervenci by nepomohl. Následovala by mezinárodní izolace a sankce. Moskva to neriskovala a omezila se „jen“ neuznanými republikami.

To co píšete je pravda, na druhou stranu zde legálně existuje protirežimní opozice, stát nemá plný monopol na veškerou ekonomickou činnost. Tedy, ruský režim znaky totality nenaplňuje. Spíš je možné ho označit za hybridní demokracii či postkomunistický autoritarismus.

Moc nerozumím tomu, proč se autor zdráhá přijmout ruskou totalitní realitu, volební aj. potěmkiády by jej jako politologa a člověka, který přeci jen zažil Husáka, neměly mást. Ruská moc výkonná přece jasně kontroluje jak parlament, tak soudy, umírají nepohodlní lidé…

I když si myslím, že logika je někdy daleko blíž pravdě, než ničím nepodložené strašení či ukazování svalů. Vše záleží na úhlu pohledu :o)

Pro GLUMa: Já bych současné Rusko nesrovnával s Třetí říší, ani ho nenazýval totalitním státem. Taktéž pochybuji o tom, že by Ukrajina mohla být tím vnějším nepřítelem. To daleko více odpovídá USA nebo z regionálního hlediska Gruzii (viz nedávný útěk ruského vojáka z Jižní Osetie do Gruzie, který byl označen za únos).

Ano v rusko-ukrajinských vztazích existuje konfliktní potenciál, Krym, Černomořská flota, status ruského jazyka, Hladomor apod. Na druhou stranu, co by získalo Rusko válkou s Ukrajinou? Mezinárodní izolaci (nebo dokonce mezinárodní konflikt, neboť USA i Velká Británie jsou po dobrovolném přístupu k smlouvě NPT garantem bezpečnosti Ukrajiny), zničení předmětu konfliktu (produktovody) a ekonomické problémy. Moskva by se vrátila k 80. letům, ale s daleko menšími možnostmi než měl SSSR.

Konflikt s Ukrajinou je nejhorší možná varianta.

To co píše p. Just zní logicky, příp. rusko-ukrajinská válka by jistě srovnala se zemí nejen produktovody. Ale totalitní režimy se nechovají racionálně. To, co začal ve 30. letech provozovat Hitler (tj. umělá zaměstnanost díky zbrojení na horentní státní dluh, který bylo nutno hasit vykradením půlky Evropy), také nebylo pro Německo dlouhodobě výhodné (skončilo doslova v troskách a s miliony mrtvých). Podobně můžete sledovat diktatury napříč celým min. stoletím: argentinské obsazení Falkland, srbské běsnění v Jugoslávii atd. atp. Vnější nepřítel se vždy hodí na odpoutání pozornosti od domácího svrabu a neštovic. Může a nemusí se to stát. Ale lze vidět gruzínskou anabázi RA i jako vojensko-politický test na větší sousto. Reakce Západu byla velmi nepřesvědčivá. (TBC)

Myslim, ze pan Just ma dost daleko k nejakym ucelovym a emotivnim zkratkam a nesnazi se sve texty pojmout v zajmu nejake ideologie…

Tento postoj by byl vyraznym prinosem pro cesky hystericky antirusky mainstream