Reklama
 
Blog | Jirka Just

Vznikne v Rusku dvoustranický systém?

Pouze necelý měsíc zbývá než se v Ruské federaci otevřou hlasovací místnosti a občané budou moci vybrat nové složení dolní komory parlamentu. Již dnes se dá odhadnout vítězství prokremelské strany Jednotné Rusko (ER), která se vší pravděpodobností obsadí většinu mandátů. V její prospěch hraje nejen nový volební zákon, ale i rozhodnutí Vladimira Putina postavit se do čela kandidátní listiny strany. Kombinace obou skutečností může mít i vedlejší efekt na stranické rozložení Státní dumy. Pojetí voleb ER jako referenda o podpoře kurzu prezidenta Putina dává předpoklad k vytvoření bipartismu. Což znamená, že Dumu obsadí nejsilnější prokremelská strana - Jednotné Rusko a nejsilnější opoziční strana - Komunistická strana Ruské federace (KPRF).

Přestože do ruských parlamentních voleb, které se uskuteční 2. prosince, zbývá několik týdnů, je již dnes možné s určitou pravděpodobností říci, že se výraznou měrou změní stranické rozložení ve Státní dumě. Na výsledek hlasování budou mít vliv v převážné většině dva faktory, jenž dříve nehrály tak významnou roli, jakou budou hrát v prosincových volbách. Prvním z nich je nový volební systém, který vstoupil v platnost v roce 2006. Druhým faktorem je role Vladimira Putina v předvolební kampani.

Základní mechanismus pro volbu poslanců do dolní sněmovny se v Ruské federaci neměnil od vzniku státu do roku 2006. Mandáty byly rozdělovány pomocí smíšeného systému, tedy 225 míst bylo obsazováno proporcionálně (Hareho kvóta), přičemž celá země byla počítána za jeden volební okruh. Pro obdržení mandátu musela strana překonat 5% klauzuli, což bylo pro mnohá uskupení složitým úkolem. V roce 1993 se to podařilo 8 stranám, 4 v roce 1995, 6 v roce 1999 a v roce 2003 opět pouze 4. Dalších 225 poslanců bylo voleno většinovou metodou (systém relativní většiny) s jednomandátovými obvody. Tento systém byl v hojné míře využívána menšími stranami a protivládními aktivisty, kterým by se na celostátní úrovni nepodařilo do Státní dumy projít. Celkem v parlamentu v roce 1993 působilo 12 stran, 23 v roce 1995, 14 v roce 1999 a 6 v roce 2003.

Účelem novelizace volebního zákona, která byla schválena v květnu 2005 a vstoupila v platnost od 1. ledna 2006, mělo být zmenšení fragmentace parlamentních stran a celkového posílení ruského stranického systému. K dosažení tohoto předpokladu došlo k nahrazení smíšeného systému čistě proporcionálním. Zároveň byla zvýšena volební klauzule z 5 % na 7 %. Strany také nově nemohou vytvářet předvolební koalice. Takto nastavená pravidla se jeví jako vysoce selektivní, zejména vůči menším stranám, které spoléhaly na většinou složku, díky níž se jim dařilo zasednout v Dumě. Naopak pro strany disponující silným elektorátem změna volebního zákona přináší větší šanci obdržet více mandátů.

Reklama

Neméně vážným elementem, ovlivňující letošní volby, je osoba Vladimira Putina. Současný prezident se těší mezi obyvateli vysoké popularitě, která podle dotazování Celoruského centra pro výzkumu veřejného mínění dosahuje 57 % (druhý, Dmitrij Medveděv obdržel pouze 17 %). I při porovnání s významnými ruskými historickými osobnostmi 20. století zaujímá první místo před Leonidem Brežněvem a Jurijem Andropovem. Vladimir Vladimirovič je zároveň ideálem nemalého počtu mladých Rusů. Kromě Kremlem vytvořených či podporovaných mládežnických organizací (například Naši, Mestnyje, Molodaja Gvardija Edinoj Rossii) se formují iniciativy, jejíž smyslem je idealizace a absolutní podpora prezidenta Putina a jeho politiky. Éra druhého prezidenta je aktivisty vykreslována jako období stabilizace vnitropolitické situace a návratu Ruska do mezinárodní politiky jako silného hráče. Významnou roli zde hraje i podpora třetího, tedy mimoústavního, funkčního období pro Vladimira Putina. Koncem října bylo provedeno na celém území federace několik manifestací za účelem podpory této myšlenky, což vyústilo k vytvoření hnutí Za Putina.

Z popularity Vladimira Putina se snaží těžit i hlavní prokremelské politické strany, Jednotné Rusko a Spravedlivé Rusko (SR). Zejména vztah mezi první jmenovanou a Vladimirem Putinem je dlouhodobou záležitostí. Uskupení je jedna z verzí uměle vytvořené strany, která je přímo provázána s vládnoucí elitou, jejíž zájmy hájí v zákonodárném sboru a častokrát slouží jako aparát pro podporu vládního kandidáta v prezidentských volbách. Na postsovětském teritoriu se pro takový typ stran vžilo příhodné označení strana moci. Takový mechanismus byl znám již během vlády Borise Jelcina (do Dumy v roce 1993 kandidovala strana Volba Ruska, v roce 1995 Náš dům – Rusko), avšak prokremlovská uskupení ani v jednom případě nedokázaly získat parlamentní většinu.

Strana Jednotné Rusko vznikla v roce 2001 sloučením dvou politických subjektů, které se ve volbách do Státní dumy v roce 1999 profilovaly jako prokremelské, avšak do sjednocení mezi nimi existovaly rozpory. Prvním z nich, Meziregionální hnutí Jednota, bylo předním představitelem projelcinovských sil. Do značné míry se opíralo o podporu tehdy nově jmenovaného předsedy vlády Vladimira Putina, což se podle některých analytiků promítlo do volebního výsledku hnutí. Uskupení, které podle sociologických výzkumů zprvu mělo problém dosáhnout 5% hranice, nakonec obdrželo 23 % hlasů a stalo se po komunistické straně druhou nejsilnější frakcí. Druhý subjekt, koalice Vlast – Celé Rusko, naopak zastávala protijelcinovskou rétoriku, s akcentem na sociální tématiku a co možná největší samosprávu federálních útvarů (mezi členy bloku byl velký počet gubernátorů, včetně prezidenta Tatarstánu Mintimera Šajmijeva). Vůdčími osobnostmi koalice byl starosta Moskvy Jurij Lužkov a bývalý předseda vlády Jevgenij Primakov. V parlamentních volbách v roce 1999 získalo uskupení třetí místo.

Vzájemná podpora mezi Jednotným Ruskem a Vladimirem Putinem byla realizována i v dalších letech. V předvolební kampani v roce 2003 strana vystupovala pod heslem Společně s prezidentem, které se v letošním roce proměnilo v Putinův plán – Vítězství Ruska. Během prezidentských voleb v roce 2004 Jednotné Rusko jednoznačně podporovalo kandidaturu Vladimira Vladimiroviče. I v současné době, kdy se blíží konec prezidentova funkčního období, tato podpora neztratila na své intenzitě. Strana je zastáncem prodloužení Putinova mandátu a to jakýmkoliv způsobem. Z Jednotného Ruska nedávno zazněly hlasy, že by měl být Vladimiru Putinovi udělen titul národního lídra. Autor myšlenky, Abdul-Chakim Sultygov, dále předpokládá, že by došlo ke změně uspořádání politického systému. Národní lídr by byl vybrán na všelidovém shromáždění po vzoru volby prvního cara z rodu Romanovců a "ovládal by pravomocemi nejvyššího mocenského představitele, občanskou a politickou kontrolou nad zákonodárnou a výkonnou moc skrz svojí stranu". Ruský systém by tak opět nabral kurz k monarchii.

Uskupení Spravedlivé Rusko je často vnímáno jako pokus Kremlu vytvořit kontrolovanou parlamentní opozici, která by se stala vhodnou alternativou pro levicový elektorát. Hlavním cílem SR je stát se vedoucí stranou levicového tábora a získat co nejvíce hlasů na úkor komunistické strany. K vytvoření strany došlo na podzim roku 2006 sloučením třech uskupení – Ruské strany důchodců, Vlasti a Ruské strany života. Hlavním iniciátorem vytvoření druhé strany moci měl být hlavní ideolog současného ruského politického kurzu Vladislav Surkov. Ten se v srpnu 2006 na setkání s představiteli Ruské strany důchodců veřejně vyjádřil pro vznik analogického uskupení, které by zajistilo podporu Kremlu i v případě změny nálad ve společnosti, na kterou by Jednotné Rusko nemohlo reagovat. Taktéž se spekulovalo o osobním zájmu prezidenta Putina vytvořit druhou prokremelskou stranu, neboť před samotným sjednocení se uskutečnilo několik schůzek hlavy státu s lídry výše uvedených uskupení.

Spravedlivé Rusko se určitou dobu snažilo být hlavní proputinskou silou. Například koncem března tohoto roku vystoupil předseda strany a předseda horní komory Sergej Mironov s iniciativou na změnu délku funkčního období hlavy státu, které by se mělo ze 4 let zvětšit na 5 až 7, a zároveň předložil zvýšit možnost jedné osoby vykonávat prezidentskou funkci z 2 na 3 období. Tento krok měl být jedním z řešení, jakým mechanismem by bylo možné zajistit pokračování kurzu nastaveného prezidentem Putinem. Přesto však k vytvoření návrhu zákonu nakonec nedošlo. V polovině srpna vznikla jiná iniciativa na podporu Vladimira Putina. Podle slov svého předsedy je strana připravena v roce 2012 nominovat Vladimira Vladimiroviče prezidentským kandidátem. Tím by měl být zajištěn jeho návrat na post hlavy státu bez narušení ústavy.

K veřejnému vyjádření Putinových stranických preferencí, a tím i ukončení soutěže mezi stranami moci o prezidentovu přízeň, došlo 1. října. Na sjezdu Jednotného Ruska přijal návrh postavit se do čela kandidátní listiny. Tímto krokem umožnil ER nejen výrazným způsobem získat větší počet hlasů od voličů, ale zároveň nepřímo dal základ pro vytvoření dvoustranického systému. Podnětů pro takový scénář je několik.

Hlavním argumentem je zejména způsob pojetí volební kampaně Jednotného Ruska a deformování celého aktu pod jejím vlivem. Strana stylizuje volby do podoby hlasování o důvěře obyvatel k Vladimiru Putinovi. Tím pádem se vytrácí ústřední podstata celého výběru kandidátů dolní sněmovny. Volby totiž nebudou vedeny jako tradiční souboj stran a jejich programů, ale jako souboj stoupenců Vladimira Vladimiroviče. Jestliže je možné mezi Putinovi příznivce zařadit převážnou většinu dnešních parlamentních stran, nemohou v tomto smyslu Jednotnému Rusku konkurovat a převážnou část elektorátu ztratí právě na úkor první strany moci. V současné situaci to znamená, že ER disponuje potenciálem vytěsnit ostatní strany tohoto spektra blíže k hranici pro vstup do parlamentu, což pro mnohá uskupení může být existenční záležitostí. Tohoto faktu si uvědomilo i Spravedlivé Rusko, ze které již zazněly hlasy o rozpuštění strany.

Transkripce voleb na hlasování o důvěře k Vladimiru Putinovi může značně ovlivnit volební výsledky opozičních stran. Protivládní elektorát se bude mobilizovat směrem k jedné straně, která bude mít největší šance překonat 7% klauzuli. Kvůli roztříštěnosti protivládního spektra a tradičně negativnímu vztahu k liberální a sociálně demokratické ideologii západního stylu má největší šance stát se zástupcem protiputinovského proudu Komunistická strana Ruské federace. Ta dlouhodobě disponuje stabilní voličskou základnou, která jí umožňuje stálé parlamentní zastoupení. Je tedy možné, že voliči druhých stran, nehledě na jejich stálou politickou orientaci, budou hlasovat za komunisty z protestu proti vládní politice i samotnému Vladimiru Putinovi.

Že tento scénář není pouhou fikcí potvrzují také nedávné sociologické výzkumy. Podle dotazování společnosti Levada Centr by v polovině října obdrželo Jednotné Rusko 67 % hlasů a komunistická strana 17 %. Ostatní uskupení by se do Dumy nedostaly. Výzkum organizovaný Fondem veřejného mínění je střízlivější ve svých výsledcích. Pro Jednotné Rusko by na začátku listopadu hlasovalo 45 % dotázaných, KPRF by volilo 7 %. Nejzajímavější rezultát však vzešel z dotazování Celoruského centra pro výzkumu veřejného mínění. Kdyby se volby konaly na začátku listopadu, do Státní dumy by se dostala pouze jedna strana – Jednotné Rusko.

___________________________________________________

Jak již bylo v článku řečeno, Vladimir Putin se těší v Rusku velké oblibě, a to bez ohledu na stáří či pohlaví. Dokonce takové, že vznikl Klub fanoušků Vladimira Vladimiroviče Putina. Lifestylový časopis Bolšoj gorod mu v červnovém čísle věnoval článek pod názvem Noví fetišisti. Pro ty, které zajímá, jak vypadá průměrný Putinův fanatik, nabízím několik snímků doprovázející výše uvedený článek.