V Kyrgyzstánu se od pádu režimu Askara Akajeva v březnu 2005 nedaří konsolidovat vnitropolitickou situaci. Po vítězství opozičních sil došlo k rozdělení výkonné moci mezi dvěma nejsilnějšími aktéry protiakajevovského hnutí, Kurmanbekem Bakijevem a Felixem Kulovem. Hlavní premisou byla stabilizace společnosti a podpora jediného kandidáta na post prezidenta z řad bývalé opozice. Po úspěšném zvolení Bakijeva hlavou státu v červenci 2005 však došlo k prvním konfliktům uvnitř protiakajevovského hnutí, které znamenaly odchod několika vlivných figur z vysokých funkcí, jež po revoluci získaly (bývalá diplomantka a předsedkyně opoziční strany Vlast Roza Otunbajeva neobhájila post ministra zahraničí, symbol nepokojů v provincii Ak-Suu Azimbek Beknazarov byl prezidentem odvolán z funkce generálního prokurátora). Další krize tulipánového režimu se odehrála v půli ledna 2006. Z úst vysokých státních činitelů, včetně premiéra Kulova, zazněla vážná kritika kriminalizace státní správy a bezpečnostních složek namířená na administrativu prezidenta a Službu národní bezpečnosti (SNB). Když se parlament rozhodl odvolat šéfa SNB, podezřelého s udržování osobních kontaktů s jedním z vůdců kyrgyzského podsvětí Ryspekem Akmatbajevem, zasáhl do procesu prezident, který obvinil poslance z nestátotvorné politiky a posilování moci parlamentu. Proti jednání hlavy státu se ohradil předseda zákonodárného sboru Omurbek Tekebajev a obvinil Bakijeva z akajevských praktik, za což byl koncem února donucen k rezignaci.
Spory uvnitř politické scény měly dopad i na občanskou společnost, která negativně vnímala posilování moci hlavy státu a dožadovala se slíbených reforem v ekonomické a legislativní oblasti. V dubnu 2006 byla uspořádána největší demonstrace od příchodu protiakajevovské opozice k moci, které se zúčastnilo podle odhadů 20 000 osob. Hlavním organizátorem protestních akcí se stalo uskupení Za reformy!, zahrnující v sobě okolo dvaceti politických stran a nevládních hnutí. K další mobilizaci odpůrců prezidenta Bakijeva došlo po zatčení Omurbeka Tekebajeva polskou policií v září loňského roku, když u bývalého předsedy parlamentu byly při celní kontrole na varšavském letišti nalezeny drogy (později se ukázalo, že za diskreditací může stát prezidentův bratr Žanybek Bakijev). Opozice na svém shromáždění vypracovala šestibodové prohlášení, v němž mimo jiné požadovala propustit ze státních služeb všechny prezidentovi rodinné příslušníky, ukončit pronásledování politických oponentů, potrestat osoby spjaté s aférou okolo zatčení O. Tekebajeva a do konce října předložit parlamentu novou verzi ústavy.
Redakce ústavního dokumentu byl jedním z nejdůležitějších požadavků, se kterým vystupovala protiakajevovská i současná opozice. Hlavním důvodem ke změně nejdůležitějšího zákona byla snaha odstranit autoritativní prvky vnesené za vlády Askara Akajeva. Prezident Bakijev 23. března 2006 nechal ustanovit pracovní skupinu, která do 1. srpna měla vytvořit tři varianty ústavy (prezidentská, parlamentní a smíšená forma vlády). Projekty měly být následně podrobeny všelidovému hlasování, v němž by obyvatelé rozhodli o novém státní zřízení. K tomu procesu však nedošlo. Vztah mezi opozicí a vládou vyvrcholil do takového stadia, že byla od 2. listopadu vyhlášena časově neomezená demonstrace požadující demisi prezidenta Bakijeva i premiéra Kulova. Akce byla přerušena po pěti dnech, když se podařilo opozičním poslancům utvořit potřebný počet 38 osob pro předložení návrhu změny ústavy.
K chválení nového projektu ústavy došlo 9. listopadu. Po změně v jednacím řádu byl přijat pouze parlamentem. Text dokumentu nebyl tak radikální jaký dříve požadovala opozice, byl především předmětem konsensu obou stran. Přesto pravomoce parlamentu a vlády dominovaly nad postavením prezidenta. Prezident ztratil právo vybírat předsedu vlády, pouze daného kandidáta schvaloval. Bezpečnostní služba nově spadala pod kontrolu vlády. Počet poslanců se zvýšil ze 75 na 90, volených smíšeným systémem. Hlava státu naopak sama rozhodovala o uvolnění z funkce generálního prokurátora, předsedy Národní banky i předsedy Centrální volební komise. Nově posílila i funkce předsedy parlamentu, který v případě prezidentovy indispozice bude vykonávat jeho funkci do zvolení nové hlavy státu. V reakci na přijetí nové ústavy podala vláda Felixe Kulova demisi.
Měsíc a půl po přijetí byla nová ústava atakována ze strany proprezidentských poslanců. Již 21. prosince byla do parlamentu vnesena nová verze, která měla kosmeticky upravit stávající systém. Podle předkladatelů návrhu listopadová ústava dostatečně neřešila nastalou situaci po demisi vlády premiéra Kulova. Stávající verze předpokládala, že kandidáta na funkci premiéra navrhuje strana, která obdržela více jak 50 % mandátů zvolených proporční formou. V případě absence takové strany měl prezident právo předat pravomoc jinému uskupení, jemuž se podařilo umístit v zákonodárném sboru. To značně kolidovalo s realitou uvnitř parlamentu, zvoleného na základě většinového systému a ve stavu polarizovaného multipartismu. Aby byl naplněn požadavek ústavy, muselo by dojít k novým volbám, což de facto znamenalo ohrožení prezidentovy moci. Nebylo totiž vyloučeno, že by se hnutí Za reformy!, po sérii úspěšných demonstrací, mohlo stát vítězem a vláda by přešla do rukou Bakijevových odpůrců. V nové verzi se už objevila možnost předání pravomoce k formování kabinetu koalici parlamentních stran, řešící zablokovaný stav.
Kromě tohoto funkčního dodatku proběhly změny i v otázce postavení mezi jednotlivými větvemi moci. Bylo-li možné označit systém vytvořený v listopadu přijatou ústavu za parlamentně-prezidentský, předložený návrh ho vracel do stavu prezidentského. Hlava státu získala plnou kontrolu nad bezpečnostními i obranými složkami moci, může pozastavovat či rušit činnost normativně-právních aktů vlády i jiných orgánů státní moci, má právo jmenovat představitele místních samospráv, obdržela právo zasahovat do personální struktury vlády (premiér musí konzultovat s prezidentem obsazení vládních postů, prezident má právo uvolnit jakéhokoliv ministra ze své iniciativy). Vláda je tak nyní odpovědná nejen parlamentu, ale i prezidentu. O impeachmentu nově rozhodují čtyři pětiny poslanců (dříve dvě třetiny) a v případě nechválení procesu odvolání hlavy státu Ústavním soudem může být parlament rozpuštěn.
Přijetí nového znění ústavy nebylo jednoduché. Dvakrát parlament hlasoval proti, až 30. ledna 2006 došlo k jeho schválení. Na to také poukazují odpůrci textu. Podle nich byl narušen článek 94 listopadové ústavy, který povoluje vnést na posouzení parlamentu opakovaně neschválený ústavní dodatek či samotnou ústavu pouze jednou ročně. To dává mocnou zbraň opozici, od které je možné očekávat, že se v nejbližších dnech pokusí mobilizovat své přívržence a země se znovu ponoří do série protivládních demonstrací. Bakijevova vláda znovu lavíruje na pomezí autoritativního režimu, jestli Kyrgyzstán čeká nová tulipánová revoluce ukáže pouze čas.
Verze ústavy z listopadu 2006 – v ruštině
Současná verze ústavy – v ruštině