Dialog mezi Moskvou a Severoatlantickou aliancí byl zahájen již těsně po rozpadu SSSR. V roce 1997 vznikl Společný stálý vojenský výbor, který se v roce 2002 transformoval do Rady Rusko-NATO. Ruská federace podporuje antiteroristickou operaci Aliance v Afghánistánu. Proč i nadále Rusko hovoří o procesu rozšiřování NATO jako o hrozbě?
Po skončení studené války se NATO, které bylo instrumentem tohoto období a plnilo svojí roli v ideologickém střetu, zachovalo a v podstatě se netransformovalo. Při absenci sovětské hrozby se stal účel Aliance nejasný, její mise v podobě garanta euro-atlantické bezpečnosti byla vyčerpána a nová se neobjevila. NATO se fakticky stalo nástrojem absorpce geopolitického dědictví, které zůstalo po rozpadu Sovětského svazu. Pro Moskvu tato organizace byla a zůstane symbolem prohry ve studené válce a národního ponížení, jiný postoj je jen stěží možný.
Architekti rozšíření Aliance svévolně žonglují s jejími cíli – někdy NATO nazývali čistě politickým klubem, způsobem rozšíření zóny stability a demokracie, někdy plnohodnotným blokem s platným článkem 5. Měnění motivace rozšíření v závislosti na okolnostech vytvářelo dojem, že Rusku pouze pletou hlavu.
Stojí poznamenat, že nehledě na ubezpečení v mírovém charakteru NATO se vojenská infrastruktura Aliance nebo jejího hlavního člena USA posouvá na Východ. A všechny významné války v posledních 10 letech – Jugoslávie, Afghánistán, Irák, rozpoutaly právě členské státy NATO nebo dokonce Aliance jako taková (v případě Jugoslávie), a to i se zřejmým narušením mezinárodního práva.
Afghánská operace odpovídá ruským zájmům, takže Rusko nemá důvod jí nepodporovat. Moskvu více děsí možnost porážky NATO, která je zcela pravděpodobná.
Východní a střední Evropa patřila během studené války do tzv. socialistického tábora a spadala do sféry vlivu Moskvy. Jaký je dnes vztah Ruska k těmto regionům? Považuje je Moskva stále za "blízké zahraničí"?
Střední a východní Evropa se za blízké zahraničí nepovažuje, tento termín se v současné době téměř nepoužívá dokonce ani pro bývalé sovětské republiky.
Vztahy Ruska se státy tohoto regionu jsou zatíženy složitou historií, kterou Moskva i středoevropské země aktivně využívají jako nástroj nynější politiky. Zejména to je příznačné pro Polsko a Pobaltí, ale v té nebo jiné míře se projevuje i u ostatních států. Přitom v ekonomických vztazích ve většině případech převládá pragmatismus.
Podle listopadového výzkumu veřejného mínění proti vybudování základny americké PRO vystupuje 66 % obyvatel a s jejím umístění souhlasí 27 %. Nehledě na tuto skutečnost česká vláda už podepsala s USA smlouvu a byla zahájena její ratifikace. Jaký vliv může mít umístění radaru na českém území na rusko-české vztahy?
Pozice české vlády, která ignoruje názor obyvatelstva, vyvolává rozpaky.
Nakonec, radar je předmětem rusko-amerických a ne rusko-českých vztahů. Z mého pohledu Praha, při veškeré úctě k suverenitě České republiky, nemůže Washingtonu říci NE kvůli celé řadě historických a politických příčin.
Projekt americké PRO je provokativní z politického a zbytečný z technického hlediska. Nevylučuji, že nová administrace nebude urychlovat jeho realizaci.
Prezident Medveděv vystoupil s iniciativou na vytvoření nového systému evropské bezpečnosti, který je nazýván druhým Helsinským procesem. Proč tato iniciativa vznikla a jakou má šanci na realizaci?
Tato iniciativa reflektuje chápáni toho, že systém principů, na kterých se budovala evropská politika v poslední čtvrtině 20. století potřebuje obnovu. Ne revizí, neboť to, co Medveděv navrhl v Evianu je v podstatě zopakováním základních tezí Helsinského aktu, ale obnovení novým potvrzení. V průběhu posledních 15 let byly podkopány základní pojmy mezinárodních vztahů, jako územní celistvost, kritéria použití síly, národní suverenita. Je třeba nová dohoda o jejich důsledném dodržování.
V podstatě tato myšlenka přichází právě včas. Sotva je však možné očekávat, že dojde k její realizaci v dohledné budoucnosti. Všichni se budou zabývat řešením ekonomických problému, především samo Rusko, které i iniciovala tento proces.
Při diskuzi o federalizaci Evropské unie zaznívají názory, že protivníkem jednotné a silné EU jsou Spojené státy, neboť to způsobí zmenšení jejich vlivu na starém kontinentu. Jakou pozici zastává Rusko? Je pro Moskvu výhodná existence Evropské unie řízená národními státy, nebo Evropské unie jako subjektu mezinárodních vztahů s jedním mocenským centrem?
Pro USA je příliš silná a jednotná Evropa objektivně nevýhodná. Rusku by vyhovovaly dvě varianty, které jsou zároveň nereálné. První z nich spočívá v transformaci EU do jednotného a konsolidovaného subjektu mezinárodních vztahů s vlastní nezávislou politikou ve všech oblastech. S takovým partnerem by bylo velmi těžké spolupracovat, jelikož by byl velmi silný, ale bylo by zřejmé, jakým způsobem formovat vztahy. Druhá operuje se zánikem EU a návratem k Evropě národních států, se kterými by bylo možné vytvářet vztahy jednotlivě.
Ani k jednomu, ani k druhému nedojde. Unie zůstane jednotným, ale amorfním útvarem, který v sobě slučuje prvky federalismu a projevů národní politiky. To je nejméně vhodná varianta pro Moskvu, neboť dokonce ani velké státy nemohou jednat v takové Evropské unii samostatně a rozhodnutí se přijímá principem nejnižšího společného jmenovatele (kvalifikovanou většinou – pozn. autora). Ale jiné alternativy nejsou a nebudou.
_________________________________________
Fjodor Alexandrovič Lukjanov – hlavní redaktor odborného časopisu Rossija v globalnoj politike, člen think tanku Sovet po vněšněj i oboronnoj politike (Rada pro zahraniční a obranou politiku) a mezinárodního diskusního klubu Valdaj.
Narozen v roce 1967. V roce 1991 absolvoval na Filologické fakultě Moskevské státní univerzity obor Německá filologie. Od začátku 90. let pracoval ve sdělovacích prostředcích (rádio Golos Rossii, deníky Segodnja, Vremja MN, Vrejma novostěj). V roce 2002 se stal hlavním redaktorem dvouměsíčníku Rossija v globalnoj politike.
Časopis se zaměřuje na publikaci článků z oblasti mezinárodních vztahů, které se v nějaké míře týkají Ruské federace. Hlavním účelem časopisu je podrobně "informovat světové experty o problémech, o kterých se mluví v Rusku, o diskuzích, které u nás (v RF – pozn. autora) probíhají." Od roku 2006 vychází jeho česká verze.