Pro spolupráci mezi státy Střední Asie a Ruskem se minulý rok stal přelomovým. Jestliže od roku 2004 začaly středoasijské země ve své multilaterální zahraniční politice dávat postupně přednost Moskvě před Západem, v roce 2008 se tato tendence začala měnit.
Jedním z důkazů této změny se stalo březnové rozhodnutí Turkmenistánu, Kazachstánu a Uzbekistánu prodávat Rusku od roku 2009 plyn za tržní cenu. Tato skutečnost de facto mění poměr mezi státy Střední Asie a Ruskem a celkově ruskou doktrínu energetické velmoci. Nehledě na skutečnost, že výše uvedené státy jsou primárně závisle na transportním vektoru vedoucím přes ruské území, Moskva nevyužila, tak jako mnohokrát v minulost, svého dominantní postavení a s novou cenou souhlasila.
Tato pozice mohla být motivována buď snahou odkoupit co největší objem středoasijského plynu za jakoukoliv cenu, aby se nedostal ostatním hráčům, nebo nízkým objemem vlastních zásob plynu, které nemohou pokrýt všechny závazky.
Příčiny aktivizace západní orientace můžeme najít dvě. Dochází k výměně amerických administrativ, přičemž nová dává najevo, že její prioritou je stabilizace situace v Afghánistánu, což s sebou přinese i zvýšený zájem o středoasijský region.
Evropská unie postupně přehodnocuje svojí středoasijskou strategii založenou výhradně na energetické spolupráci a rozšiřuje jí o politickou oblast. Určitou roli může sehrát i plynová krize, která EU přinutí diverzifikovat závislost na východní trase prostřednictvím projektů spojených s importem energetických surovin ze Střední Asie.
Uzbekistán
Bezesporu nejvýznamnější událostí minulého roku spojenou s Uzbekistánem se stalo jeho vystoupení z proruské ekonomické organizace JevrAzES (Jevrazijskoje ekonomičeskoje soobščestvo), ke kterému došlo v polovině listopadu. Uskupení představuje druhou generaci integračních projektů na postsovětském teritoriu a jeho cílem je vytvořit mezi členskými státy prostor s jednotnou celní politikou a pomoci jim se vstupem do Světové obchodní organizace. Uzbekistán se členem organizace stal v roce 2006, poté co se vyostřily mezi ním a Západem vzájemné vztahy.
Příčinou opuštění organizace se měla stát její nízká efektivita a malá výhoda z působení v ní. Avšak skutečný důvod může být více spojen s perspektivou navázání nové spolupráce se Spojenými státy. Tuto možnost nabízí výměna prezidentů v Bílem domě a příchod Hillary Clinton na post ministra zahraničních věcí. Právě během vlády jejího muže se podařilo v druhé polovině 90. let upevnit americko-uzbecké vztahy, které byly narušeny až v novém tisíciletí vlivem zesíleného akcentu Washingtonu na demokratizaci země a dodržování lidských práv.
Proamerická orientace nepředstavuje snahu Taškentu integrovat se do euroatlantické civilizace. Hlavní snaha spočívá v realizaci svého dlouhodobého cíle, kterým je získat pozici regionální velmoci. Vzhledem k tomu, že Rusko je v tomto směru považováno za konkurenta, primární partner je představován USA. Proruská orientace měla vždy pouze charakter připoutání pozornosti Spojených státu.
Západní vektor spolupráce byl posílen i říjnovým rozhodnutím Evropské unie zrušit vůči Taškentu sankce. Ty byly zavedeny v roce 2005 ve spojitosti s tzv. andižanskými událostmi, silového potlačení protivládního vystoupení, které si vyžádalo podle oficiální verze 187 obětí, podle verze opozice více jak 700.
Brusel požadoval po Uzbekistánu nezávislé vyšetřování s účastí zahraničních expertů, které však bylo prezidentem Karimovem odmítnuto. Na základě toho se Evropská unie rozhodla uvalit na Taškent sankce v podobě zákazu prodeje vojenského materiálu a 12 státním představitelům odpovědných za smrt osob v Andižanu byl zakázán vstup na území Unie. Zároveň byla podstatně zmenšena finanční pomoc republice a snížil se i vzájemný obchod.
Evropská unie zrušení sankcí zdůvodnila tím, že Taškent vyplnil z větší části požadavky Bruselu na zlepšení situace v oblasti lidských práv. Byl zrušen trest smrti, Červenému kříži bylo formálně povoleno navštěvovat věznice a došlo k osvobození některých politických vězňů.
Krok Evropské unie nemusí být však motivován změnou situace v Uzbekistánu, jako spíše novou středoasijskou strategií přijatou v roce 2007. Jejím cílem je zvýšit roli Unie v regionu a dosáhnout prostřednictvím tamních zdrojů větší diverzifikaci importu energetických surovin.
Z vnitropolitického hlediska se nejdůležitější událostí stala lednová inaugurace Islama Karimova. Ten byl 23. prosince 2007 potřetí zvolen prezidentem se ziskem 88,1 % hlasů. Ačkoliv ústava povoluje jedné osobě vykonávat prezidentskou funkci pouze dvě období, Karimova kandidatura byla prohlášena za legální. Jako odůvodnění posloužila změna ústavy z roku 2000, na základě níž bylo zvýšeno funkční období hlavy státu z 5 na 7 let, a tím měly být i anulovány předchozí roky Karimovovy vlády. Nyní se tedy má jednat o jeho druhé období.
Tádžikistán
Jednou z klíčových událostí roku 2008 se pro Tádžikistán stalo upevnění regionální spolupráce. Koncem srpna se v Dušanbe uskutečnilo setkání prezidentů Afghánistánu, Íránu a Tádžikistánu, na kterém bylo přijato komuniké, jehož prostřednictvím všechny strany vyjádřily podporu prohlubování vzájemných vztahů. V tomto směru došlo k podepsání memoranda o spolupráci v energetické oblasti a byl podpořen návrh na vznik společného orgánu k získávání investic.
Přestože íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád schůzku označil za "základ aktivizace spolupráce mezi Afghánistánem, Tádžikistánem a Íránem ve všech oblastech", o nějakém integračním projektu zatím nelze hovořit. To především potvrzuje skutečnost, že nedošlo k podepsání smlouvy o vzniku Ekonomické rady unie persky hovořících národů, o kterém se před summitem spekulovalo.
Minulý rok přinesl také zvýšený zájem o tádžické energetické suroviny. Přestože země disponuje určitými zásobami plynu (hovoří se až o 3 bilionech metrů kubických), dlouhodobě je zcela závislá na importu suroviny z Uzbekistánu. Tato energetická spolupráce je však značně problematická, neboť vzhledem k nedostatku finančních prostředků tádžické strany pravidelně dochází k snižování či pozastavování dodávek.
Tuto situaci se Tádžikistán pokouší změnit s pomocí zahraničních firem. Zájem projevují především společnosti z Kanady, Ruska a Číny. Ty by měly mnohonásobně zvýšit těžbu plynu ze současný cca 15 miliard metrů kubických až do plného pokrytí spotřeby země (cca 500 miliard metrů kubických). Výhledově se také plánuje vytěžený nadbytek exportovat do Afghánistánu nebo Číny. Výrazný problém však spočívá v hloubce, ve které se plyn nachází. Ta má dosahovat 5 až 7 tisíc metrů a těžba si proto bude vyžadovat značné investice.
Pozornost přitahují i potenciální zásoby uranu. Tento prvek se v Tádžikistánu začal těžit v druhé polovině 20. let minulého století, avšak jeho zásoby se brzy vyčerpaly. Od 50. let začala těžba klesat a výrazně zaostávala za množstvím uranu vytěženého v Kazachstánu či Uzbekistánu. Hlavní problém představoval nízký obsah prvku v rudě, který snižoval rentabilnost těžby.
Nehledě na tuto skutečnost zájem o tádžický uran projevují hlavní regionální výrobci jaderné energie Rusko a Čína, ale i Spojené státy a Írán. Objevily se totiž informace, podle kterých Tádžikistán disponuje až 14 % světových zásob uranu.
Zejména Peking má projevovat v tomto směru zvýšenou aktivitu. Během srpnové návštěvy prezidenta Emomali Rachmona v Pekingu se uskutečnilo setkání s představiteli čínské společnosti zabývající se produkcí uranu a koncem října se objevila informace, podle které Čína projevuje zájem o vybudování na severu země závodu na zpracování uranové rudy. K němu se prý v současné době staví z centrálních a východních oblastí Číny dopravní infrastruktura.
Kyrgyzstán
Hlavním problém roku 2008 se pro Kyrgyzstán stal deficit elektrické energie. Ten byl způsoben nejen stavem zastaralé elektrické sítě země, ale i nedostatkem vody v Toktogulské přehradě, která vyrábí 40 % kyrgyzské elektřiny.
Malý objem vody byl způsoben nebývale studenou zimou, která zemi postihla na přelomu let 2007 a 2008. Kvůli ní se průměrná spotřeba elektrické energie zvýšila až o 18 % a s ní i průtok vody. V průběhu roku se přehradu nepodařilo dostatečně naplnit a k prosinci obsahovala pouze 8,416 miliard metrů kubických vody, což je zhruba o 2,774 miliardy méně, než v prosinci 2007.
Někteří odborníci se obávají, že přes zimu může objem klesnout na kritickou úroveň 5,5 miliard metrů kubických, a to bude mít za následek zastavení turbín.
Nedostatek elektrické energie, stejně jako neracionální využívání vodních zdrojů, je dlouhodobým problémem celého regionu. Výše položeným zemím (Kyrgyzstán, Tádžikistán) voda slouží k výrobě elektřiny, níže položené (Kazachstán, Uzbekistán) jí naopak používají v zemědělství. V zimě, kdy je spotřeba elektřiny největší, dochází k vypouštění velkého množství vody, které způsobuje v nížinách záplavy. V létě naopak v Kazachstánu a Uzbekistánu pociťují kvůli nízkému průtoku nedostatek vody.
Částečným řešením situace by se měl stát projekt společného trhu elektrické energie. Ten byl vypracován s pomocí Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) a měl by nahradit systém, který se zachoval z dob Sovětského svazu. Pomocí trhu by se měla zvýšit efektivita plánování výroby elektřiny a jejího přerozdělování.
V minulém roce, stejně jako v letech předešlých, se znovu objevily spekulace o rozhodnutí vlády zrušit americkou základnu na letišti Manas. Tato základna, ležící na severu země nedaleko hlavního města Biškek, byla vybudována v roce 2001 a slouží jako transportní uzel k zásobování koaličních sil v Afghánistánu.
Od jejího vzniku s ní bylo spojeno několik skandálů. V prosinci 2006 byl americkou stráží zastřelen kyrgyzský řidič cisterny, který měl prý Američana ohrožovat nožem. K soudu s obviněným nedošlo, neboť příslušníci amerických sil sloužící v Kyrgyzstánu disponují diplomatickou imunitou.
V srpnu 2008 byl silovými orgány země objeven v domě pronajatý Američany sklad ručních palných zbraní různého kalibru. Kromě zbraní se v budově nacházelo deset amerických vojáku a několik zaměstnanců velvyslanectví USA. Americká ambasáda událost vysvětlovala tím, že se všechny osoby podílely na přípravě protiteroristického cvičení pro kyrgyzská ministerstva. Ty však tato tvrzení odmítly. Začátkem listopadu generální prokuratura vyšetřování odložila.
Zdrojem diskuzí o zrušení základny nejsou výše zmíněné události, jako spíš snaha získat z působení americké armády co největší ekonomickou výhodu. Biškek si již jednou, v roce 2006, vydobyl zvýšení ceny pronájmu z 2 milionů dolarů na 17,5 milionů. Finanční přínos základny je pro kyrgyzský rozpočet důležitý do takové míry, že vláda odolává všem pokusům Moskvy přesvědčit jí o vypovězení smlouvy s Washingtonem.
____________________________________________________
První část se nachází zde