O tom, že by mohl Michail Fradkov opustit svůj úřad se hovořilo již dlouhou dobu, přesto jeho demise byla neočekávanou událostí. Nejnovější spekulace o střídání na premiérském postu vyvolala únorová reorganizace složení kabinetu a jmenování Sergeje Ivanova vicepremiérem. To mělo za následek přesunutí reálných možností ovlivňovat chod procesů ve strategických oblastech z předsedy vlády na vicepremiéry, čímž byla Fradkovova pozice upozaděna. Nehledě na tuto skutečnost se očekávalo, že kabinet vydrží do prosincových parlamentních voleb, neboť stav vzniklý z přesunu funkcí vyhovoval favorizovaným nástupcům Vladimira Putina. Ivanov i Medveděv nedisponovali viditelnou odpovědností, ale přesto zaujímali vlivné a mediálně zajímavé pozice.
Důvod ke změně vlády pravděpodobně spočíval jinde. Kabinet během svého nebývale dlouhého funkčního období (s 1281 dny je třetí nejdelší v novodobé historii Ruské federace) zažil několik vážných otřesů, které se negativně odrazily na podpoře vlády mezi obyvatelstvem. Největší rezonanci vyvolala zejména změna systému sociálních úlev, která vstoupila v platnost v roce 2005. Účelem bylo transformovat bezplatnou formu přístupu k lékům, městskému transportu a ozdravným pobytům u vybraných skupin občanů na finanční kompenzaci. Přestože ekonomy byla reforma přijata kladně, odstranění jednoho z výdobytků přeživšího rozpad Sovětského svazu vyvolal na mnoha místech federace protivládní protesty. Námitky se vznášely i v makroekonomické sféře, především vůči pomalému snižování inflace, která se dlouhodobě drží okolo hranice 10 %.
O tom, že výměna vlády je účelovou záležitostí, naznačují slova prezidenta Putina, když komentoval premiérovo rozhodnutí podat demisi. "My musíme společně přemýšlet, jak vybudovat mocenskou a řídící strukturu za tím účelem, aby lepé odpovídala předvolebnímu období a připravila zemi k období po parlamentních volbách a po prezidentských volbách v březnu 2008." Tímto způsobem hlava státu de facto vysvětlila, že nepotřebuje kabinet složený z ministrů, jenž jsou určitou částí společnosti negativně vnímání, ale že chce vládu, se kterou je možné dělat dobrou předvolební kampaň. Nový kabinet předstupuje s novými sliby a není zatížen předchozími stigmaty nepovedených reforem, čímž si může získat sympatie u občanů a nepřímo podpořit vládní stranu s jejími kandidáty. Z tohoto hlediska je možné předpokládat, že posty neobhájí nepopulární ministr financí Alexej Kudrin a ministr zdravotnictví a sociálního rozvoje Michail Zurabov.
Největší otazník visel nad osobou nového premiéra. Předpokládalo se, že se může opakovat scénář roku 1999. Aby tehdy byla zajištěna kontinuita nastoleného politického kurzu, rozhodl se Boris Jelcin předem vybranému nástupci, takřka neznámému řediteli Federální bezpečnostní služby Vladimiru Putinovi, pomoci do prezidentského křesla přes premiérskou funkci. Tento krok nebyl ničím maskován. Naopak, v projevu z 9. srpna 1999 Jelcin otevřeně vyjádřil svojí podporu Putinově kandidatuře v prezidentských volbách. O tom, že Boris Nikolajevič si přeje v Kremlu právě Vladimira Putina vypovídá i jeho rezignace na prezidentský úřad 31. prosince 1999, jejíž následkem dočasně vykonával Vladimir Vladimirovič funkci hlavy státu v zastoupení.
Nebylo tedy pochyb, že do premiérského křesla bude jmenován buď Dmitrije Medveděva nebo Sergeje Ivanova. Přičemž poslední zmiňovaný byl mezi komentátory favorizován. Neočekávanou událostí proto bylo, když se prezident Putin rozhodl nominovat veřejnosti prakticky neznámého Viktora Zubkova. Ale i v jeho případě neztrácí na první pohled aplikace scénáře z roku 1999 na síle.
Analogie mezi Putinovým příchodem do úřadu předsedy vlády v roce 1999 a aktuální výměnou kabinetu existuje. V obou případech se tak uskutečnilo několik měsíců do hlasování o obsazení Státní dumy a nominace Putina i Zubkova byla neočekávanou událostí. Proto se okamžitě objevily spekulace o tom, že Viktor Alexejevič je oním nástupcem, který nahradí příští rok současnou hlavu státu. Podněty k takovým úvahám dává samotný Vladimir Putin. Na setkání v Mezinárodním diskusním klubu Valdaj prohlásil, že v současné chvíli existuje "minimálně pět osob, které mohou usilovat o prezidentskou funkci a mohou být zvoleni. Je dobře, že se objevila ještě jedna (Viktor Zubkov) a u obyvatelé Ruska budou mít z koho vybírat."
Na druhou stranu použití mechanismu takového způsobu předání moci neodpovídá dnešní situaci. Rusko na konci Jelcinovy éry trpělo absencí výrazných elit, které by mohli pokračovat v linii vybudovanou prvním prezidentem. Je proto možné se domnívat, že to byl ten důvod, kvůli kterému byl vybrán Vladimir Putin. V současné době takový stav nehrozí. Existují dva veřejně diskutovaní kandidáti a další pretendenti se objeví prakticky po každém Putinově vystoupení. Nehledě na skutečnost, že by se opakování takové formy výběru budoucího prezidenta nesetkalo s pochopením u mezinárodního společenství a dalo by to další záminku k útoku na ruský politický systém. Jak tvrdí politický technolog Marat Gelman: "Náš hlavní problém je kritika Západu kvůli nelegitimnosti, nedemokratičnosti těch procesů, které se v zemi dějí. Tak pojďme řešit tento problém, nebudeme dávat nástupci takovou startovní pozici, my ho stejně zvolíme prezidentem, pojďme odejmout Západu tyto argumenty, s jejichž pomocí se nás pokouší mlátit po hlavě."
Pokud by Rusko mělo skutečně očekávat nějaké atypické předávání moci, je daleko reálnější tak zvaná varianta přechodného období. Ani Sergej Ivanov, ani Dmitrij Medveděv prozatím nedeklarovali úmysl kandidovat na post hlavy státu. Zároveň Vladimir Putin nevyloučil, že se v budoucnu může do prezidentského úřadu opět vrátit. Těžko se mizí z politického života osobě s tak velkou popularitou, jakou disponuje současná hlava státu. Při zvolení slabší figury, která by například byla z řad gubernátorů, by Vladimir Vladimirovič nemusel čekat 4 roky. Za dva roky by mohly být iniciovány předčasné volby a Putin, vykonávající do té doby nějakou čestnou funkci, by dostal prostor pro legální návrat na post prezidenta.
Jestli se uskuteční jeden ze zmiňovaných scénářů, nebo odchod současné hlavy státu a předání funkce nové osobě projde zcela normální cestou se dozvíme až v březnu příštího roku. Již dnes je však jedno jisté. Vladimir Putin stále dokazuje, že jeho loučení s úřadem nebude tiché, ale že do poslední chvíle to bude on, kdo ovlivňuje politické dění v zemi.
________________________________________
Aktuální předvolební spoty ještě neexistují, proto jsem si dovolil vybrat z archívu dvě videa, která doprovázela Borise Jelcina během předvolební kampaně v roce 1996. Autorem je slavné studio animovaného filmu Pilot.