Pavilony a výstava celkově měly odrážet úspěchy jednotlivých republik, krajů a oblastí. Tomuto záměru byla podřízena i architektura staveb, které obsahovaly motivy tradiční pro daný region. Například na stavbu pavilonu Karelské ASSR byla použita bříza z tamních lesů, pavilon Baškirské ASSR svým stylem připomínal jurtu a v pavilonu Arménské SSR byl vybudován malý parčík s jezírkem, v němž plavali pstruzi z horského jezera Sevan.
V areálu se také nacházel model vesnice. Jednalo se o komplex okolo 20 staveb, který měl ukázat vliv kolektivizace na venkovský život. Expozici se dostalo velkého zájmu zejména od návštěvníků z provincií, kteří se poprvé setkali s takovými vymoženostmi jako traktorová stanice či dětské jesle. Celkově na ploše 136 hektarů bylo postaveno 250 staveb.
Přestože se otevření výstavy plánovalo na rok 1937, došlo k němu až o dva roky později. Během druhé světové války byly exponáty vyvezeny do Čeljabinsku a výstava svojí činnost obnovila až v roce 1954.
V 50. letech zároveň dochází k rekonstrukci areálu. Prakticky většina starých pavilonů získala novější podobu a vznikla řada nových objektů (např. pavilon Moldavské SSR, pobaltských SSR). Plocha výstavy se tímto rozšířila do 207 hektarů. V roce 1956 byla v areálu VSChV otevřena Celosovětská průmyslová výstava, jejíž pavilony byly umístěny na náměstí Mechanizace. Dva roky poté bylo rozhodnutím Sověta ministrů SSSR sjednocena VSChV, průmyslová výstava a stavební výstava, ležící nedaleko, pod jednu hlavičku Výstavy úspěchů národního hospodářství SSSR (Vystavka dostiženij narodnogo chozjajstva – VDNCh).
Během vlády Nikity Chruščova nastal soumrak výstavy. Pavilony byly necitlivě přestavovány a celkově se změnilo pojetí expozice. Uspořádání výstavy se z ukázky úspěchů republik a oblastí SSSR změnilo na prezentaci jednotlivých hospodářských sektorů. V 80. letech se VDNCh postupně začalo měnit na tržnici, kterou fakticky zůstalo do dnes.
S rozpadem Sovětského svazu se stav pavilonů a celého areálu ještě zhoršil. Nepomohlo ani přejmenování na Celoruské veletržní centrum (Vserossijkij vystavočnyj centr – VVC) a prohlášení 42 staveb památkou federální významu. Dalších více jak 500 objektů se blíží či již jsou v havarijním stavu. Plány na obnovu výstavy v předchozím duchu, tedy jako propagace postsovětských republik, zatím zůstává pouze na papíře. Pouze štíty na některých budovách jakoby hlásaly návrat zašlé minulosti.
Nehledě na tuto skutečnost je areál i nadále oblíben mezi obyvateli Moskvy. Přestože převážnou část pavilonů již nelze navštívit za účelem prohlídky expozice, VVC slouží jako místo na procházky, pro jízdu na kole a kolečkových bruslích, či prostě k posezení. V zachovalejších pavilonech se pravidelně konají různé veletrhy. Veletržní centrum se těší i zájmu cizinců, kteří jej vyhledávají jako monument zašlé slávy sovětské architektury.
V článku jsou použity staré obrazové materiály z neoficiální stránky VSChV a blogu Boss_shadow. Všechny ostatní fotografie náleží autorovi.
Po kliknutí se obrázek otevře v novém okně a v plné velikosti.
