Zimní energetická krize se odrazila na vnitřní i vnější politice Běloruska. Prezident Alexandr Lukašenko ve svých interview zahraničnímu tisku vyjádřil možnost navázání spolupráce s Evropskou unií a dokonce se holedbal tak úspěšnou hospodářskou bilancí, že by jeho země mohla nejenom vstoupit do Unie, ale i přijmout euro. V menším úklonu od proruské politiky nelze hledat nic přelomového, jedná se pouze o doznívání tarifové války. K zásadnímu posunu v politickém kurzu země jen ztěží dojde. Změna však proběhla v energetické oblasti. Podobně jako zbytek Evropy, i Bělorusko se snaží najít náhradu uhlovodíkových zdrojů v atomu.
Plán na vybudování jaderné elektrárny není novou záležitostí. Bělorusko se snahou přeorientovat své energetické odvětví z plynu na atom zabývalo již v devadesátých letech, kdy se poprvé objevily problémy s dodávkami ruských uhlovodíkových surovin. Seriózního přístupu se celému projektu dostalo v srpnu 2005, když prezident Lukašenko podepsal Koncepci energetické bezpečnosti Běloruska. Tím se dal startovní impuls celému projektu. V lednu 2006 byl usnesením vlády přijat nový vědeckotechnický program, do kterého byl zahrnut plán příprav na stavbu jaderné elektrárny s předpokládaným rozpočtem bezmála 5 miliony amerických dolarů. V červnu téhož roku došlo k samotnému schválení výstavby elektrárny.
Jako lokalita pro stavbu byla vybrána Mogilevská oblast, zhruba 100 kilometrů od hranic s Ruskem. Budoucí jaderná elektrárna by měla mít dva bloky o výkonu 1 000 MW (JE Temelín má výkon 1 000 MW a JE Dukovany 440 MW), které by podle plánu měly do roku 2020 pokrýt až 20 % dodávek energie a snížit importní závislost až o 55 %, čímž by došlo k ušetření zhruba 3,5 miliardy kubických metrů zemního plynu. Podle předběžných informací se tendru na výstavbu jaderné elektrárny hodlá zúčastnit Rusko, Francie a dokonce Írán. Začátek stavby je plánován na rok 2007 či 2008 a předpokládá se, že první blok by mohl být uveden do provozu v roce 2014 a druhý v roce 2016.
Přestože prezident Lukašenko slíbil provést referendum v otázce výstavby jaderné elektrárny, je projekt vnímán jako předem schválený. Tradiční podpora vládních návrhů předložených lidu k schválení zde může zakolísat. Podle výsledků dotazování litevského Nezávislého institutu sociálně-ekonomických a politických výzkumů 47,7 % obyvatel Běloruska odmítá výstavbu jaderné elektrárny. Kladně se k projektu vyjádřilo 32,5 % dotazovaných. V případě korekce negativního výsledku státní mocí, lze očekávat výrazný projev společenské nespokojenosti. Svou roli zde může sehrát černobylský syndrom. Území Běloruska bylo výrazně zasaženo havárií JE Černobyl v roce 1986 a s následky katastrofy se země doposud těžce vyrovnává. Stavba jaderné elektrárny by mohla u mnoha lidí vyvolat reminiscenci na dřívější událost a mobilizovat daleko větší počet demonstrantů než na jiných protivládních akcí. Jestliže chce Alexandr Lukašenko zůstat i nadále u moci, měl by s touto eventualitou počítat.
Je otázkou, zda-li je pro Bělorusko projekt jaderné elektrárny rentabilní. Podle předběžných propočtů cena celého projektu bude činit minimálně 3,4 miliardy dolarů, které těžko bude moci Minsk pokrýt ze svého rozpočtu. S návratností investovaných financí je nutné počítat až ve střednědobém horizontu. Po dokončení výstavby bezpodmínečně nemusí dojít k nezávislosti na ruských surovinách, neboť je pravděpodobné, že se dodavatelem obohaceného uranu stane Moskva. Druhořadé nejsou ani otázky bezpečnosti a ochrany životního prostředí.
Vhodnou alternativou se jeví návrh Litvy, která předložila Bělorusku podílet se společně s Polskem, Estonskem a Lotyšskem na projektu stavby nové jaderné elektrárny, která by nahradila tu v současné době dosluhující v Ignalinu. Diverzifikaci energetické závislosti na Rusku by mohla přinést spolupráce s Ukrajinou a Polskem. Minsk by se mohl například zapojit do projektu rozšíření ropovodu Oděsa-Brody až do polského Gdaňsku. Dalším řešením může být renovace starého bělorusko-ukrajinského plynovodu Ivanceviči-Dolina, který by mohl po dohodě s Ukrajinou a Ázerbajdžánem dodávat do země kaspický plyn.